V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. - prodej chladniček. Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá: "Poslouchaj Kohn, co ho ke mě přivádí?" "Ale hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich?" "No to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to?" "No jasně, práce jako každá jiná." Po měsíci přišla od Kohna objednávka: "Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry." V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska. Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry. Opět vyrobili a zaslali do Grónska. Po měsíci přišel telegram: "Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou sebou." Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi tak ten mu povídá: "Teda Kohn, že jsou kšeftman to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný?" Roubíček s úsměvem odpoví: "Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při mínus pěti stupních Celsia než při mínus čtyřiceti?"