Jdou takhle 3 želvičky po poušti a najdou kelímek, ale řeknou si když není nikde poblíž voda, že ho nebudou brát s sebou. Za tři roky přijdou k oáze a litují, že nevzali ten kelímek s sebou. Jedna želva se obětuje a řekne, že se pro kelímek vrátí, ale že se bez ní nesmí napít, protože by měly víc než ona. Želvy souhlasí a ta třetí zmizí. Čekaly 6 let, ale třetí želva nikde. Počkáme ještě rok a pak se a pak se napijeme, řekla želva. Ani po roce se třetí želva nevrátila a tak se napily. Jakmile však usrkly trochu vody, vylezla ze křoví ta třetí želva a říká: "Tak to teda ne, když si nemůžeme věřit, holky, tak to já teda nikam nejdu!"