Sedí manžel dvě hodiny na chodbě před operačním sálem. Po strašně dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavenej a smutnej chirurg. Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým hlasem ríká: "Dělali jsme co jsme mohli, ale vaší paní upadla do komatu."
Manžel vytřeští voči a ptá se: "Co já teď budu dělat??"
Doktor:"No,budete se muset o ni denně starat... každý dvěhodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset vlídně mluvit, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z komatu probere, usměje se na vás a může do něj znova ihned upadnout na dalších pár let.
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se rozklepal. Doktor ho kamarádsky poplácá po ramenech a říká: "Nebojte se, dělám si prdel...samozřejmě zemřela.."